Už je to raz tak

19. července 2017 v 15:14 | Sonya |  O mne
Téma týždňa hlási: "Keby som tak mohla zmeniť svoj život." Je isté, že by som si nejakým zázrakom zariadila život zdravý, bez psychických a somatických chorôb a porúch a myslím, že by mi to tak aj stačilo. Ťuk, len odstrániť HPO-čku, cukrovku a ďalšie tieto svinstvá a môže sa ísť ďalej. Chcem tak moc? Nuž, keď vidím, že na nás diabetikov I. typu, čo si za DM nemôžeme, všetci zvysoka serú a že roky terapie vedú akurát tak k veľkému ničomu, asi chcem. Je to zrejme zložité, je to už raz tak a musím sa so svojimi hendikepmi zmieriť. Dokážem to? Po napr. 21 rokoch? Ťažko. Ale možno raz.

Inak sa dá. Flákam sa, robím si cosplaye, po psychickej stránke vcelku v pohode a po fyzickej radšej pomlčím. Ale ujde to. Jo, a stále chodím s Erikom, kam to napísať! Moc sa nevídame, pracuje a nebýva v našom meste, možno práve to zachraňuje náš vzťah, že sme si vzácnejší a podobné drísty. Však to poznáte.

Ale môcť zmeniť túto "drobnosť" v podobe zdravotných obtiaží a všetko by bolo (takmer) dokonalé. A chodí to tak? Nie. Len v rozprávkach. Takže to tak asi musí byť. Zmierila som sa s pár vecami, zas nie že nie, prijala som, že mi patria a môžem si za ne sama. Vraj je to bullshit, ale psychologička mi neverí, prečo to riešiť.

Je mi teplo, takže ak tento článok nedáva zmysel, je to rozvareným mozgom. Ale nateraz som povedala, čo som chcela a môžem ísť zas o dům dál.

Váš nezmar Sonya
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 NaTyy NaTyy | Web | 19. července 2017 v 16:43 | Reagovat

Psycholožka ti nevěří, aha :D mě stačila návštěva u ní jednou a už nikdy více :) i kamarádka s nimi nebyla spokojená. :)

2 Jeanette Jeanette | Web | 21. července 2017 v 10:18 | Reagovat

Moje milá Soničko,

život ti postavil tohle všechno do cesty z nějakého důvodu. Někdo tam nahoře je přesvědčený o tom, že to zvládneš a podle mě se s tím pereš opravdu obstojně. Život není pohádka, asi každý z nás zkušenějších to ví. Kdyby to tak bylo, neměli bychom na co vzpomínat a nebavilo by nás to.

Můj přítel taky přes týden jezdí pryč a vídáme se jenom o víkendech. Člověk si pak uvědomí, jak moc má toho druhého vlastně rád, a jak si váží společných chvilek. A taky vím, že se to stalo z určitého důvodu, abysme si oba uvědomili, jak se potřebujeme.

Takže držím pěsti a bojuj dál :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama